Načala jsem jiný soudek knih od pana Niedla. V duchu jsem si říkala: tak se ukažte, pane spisovateli. Mohu říct, že přes všechna rozporuplná hodnocení mě postkatastrofická kniha zaujala. Nemůžu napsat, že se mi líbila, protože představa, že by k něčemu takovému došlo, je děsivá. Napsané tak, že jsem viděla před sebou nenávratně zpustošenou krajinu a přežívající zbytky lidstva bez budoucnosti. Pro mne čtivé, ale znepokojující.

Pane Niedle, co mi to děláte. Můj systém škatulek a šuplíčků je namaděru. Niedl jako psavec historických románu, krásný šuplíček, v regálu horní foch, přední pozice... o to vše jste přišel, kam vás mám zařadit?, Niedl jako spisovatel historických románů a ještě ke všemu psavec, vynikající psavec, postapo literatury. Ano, je to tak, Slunce na útěku může velmi směle a statečně konkurovat v oblasti postapo. Prvotní zápletka sice, spíš průměr (bunkr, inteligence domu jako spíš ze Starwars, ale budiž) to je asi tak jediné co lze vytknout. Profil jednotlivých "účastníků zájezdu" výborně prorpacovaný a bavil mě. Závěr, nemám slov, nečekal jsem, a ano je dechberoucí, a ano chci ještě... Takže vřele doporučuju.