Nadšení z nepřikrášlených pohádek není, ale ze syrové fantazie jenž použije cokoli by se našla. Pocit, že pohádky jsou jen pro děti se zde ztrácí. Někdy bych název pohádky změnila na poudačky a hororky. Černá nevěsta je pohádka o nedodržení slibu nepodíval se před oltářem na slíbenou nevěstu, tímto porušením zčernala a k vysvobození byly nutné útrapy jenž po překonání došly k šťastnému závěru. Fantazie nemá hranic 85 příběhů : Sluneční peří, Čarovný topol, Rozumný Žid, Švec zlodějem, Zlatohvězd, Ptáček kulhavý, Cedrová šibenice, .atd. (macecha - dvanáctihlavá saň). Doba přála rozvoji jazyka a život v podání pohádek byl hezčí a skutečný život pak o něco snazší. Jak chyba v tisku může mít za následek jiný vývoj záměru hádačky (hádanky), jen ji rozvést s kreativitou a nechat rozkvést, je zde s ukázkou. Citace doslovná :" Co je to? Lítá to , nemá to a nemá to křídla. Je to smích". (Tohle snad ani k smíchu není, snad zklamání, a pak že šotci neexistují, tenhle pokus o podvědomí, že pohádková říše má chaos v této knižní sestavě je evidentní.) Vše číst nešlo, něco ale v mysli uvízne.

Na této knize je skvělé, že můžeme pozorovat reálně tradovanou pohádku v syrovém stavu, bez idealizujících úprav Erbena, Němcové či jiných spisovatelů. Možná někdo bude přílišnou "nepohádkovostí" zaskočen a zklamán, ale skutečné lidové pohádky vypadaly v 1. polovině 19. století právě takhle...