Příběh Leigh-Cheri a Datla je vlastně banální lovestory. A jak již bylo zmíněno, je okořeněná všehochutí možného i nemožného, ekohnutími, terorismem, exotikou, klasickou Amerikou,... a celé je to jaksi pseudofilozofické. Ano, je to přeplácané, ano, je to mnohdy zbytečné, ano, místy mě to štvalo. Na druhou stranu se Robbinsovi nedá upřít jistá dávka vtipu (třeba stoletá služebná v bikinách šňupající koks a všepohlcující ostružiní mě bavily hodně) a svým způsobem v Zátiší s Datlem spatřuji i jakousi obžalobu poslední čtvrtiny dvacátého století a doby, která se neúprosně blížila. Jinak řečeno není to rozhodně kniha špatná, z mého pohledu ale přeceněná (čti: úplně se mi netrefila do vkusu a čekala jsem něco jiného). Velké plus však musím přidat za některé "do živého tnoucí" postřehy a za nezvyklý a překvapující styl psaní. "Protože na světě jsou dva druhy lidí: ti, kteří jsou součástí řešení a ti, jež jsou součástí problému." "Chápu, já dělám bordel a ty ho uklízíš? Hele, já ti řeknu, jak to je: na světě jsou dva druhy lidí: jedni pohlížej na život jako na polevu na dortě a ty druhý ho viděj jako chrchel na koláči." (Na světě ve skutečnosti jsou dva druhy lidí: ti, kteří věří, že na světě jsou dva druhy lidí, a ti, kteří jsou natolik chytří, že si podobnými prkotinami nelámou hlavu.)

Tohle je moje první setkání s Tom Robbinsem a je trochu jako dostat přes hlavu palicí. Co jsem to vlastně vůbec přečetl? Bylo to fuj nebo mňam? A hlavně co teda vlastně do prdele dělat aby láska vydržela? Tak popořadě, knihu jsem vlastně vůbec nečetl, ale poslouchal jsem rozhlasové zpracování od Českého Rozhlasu. Provedení tady bylo perfektní, hlas princezny vyprávějící o své roztoužené broskvoškebli i Datlovo oplzlé mňam bylo dokonalé. Co se ale obsahu týče bylo to trochu horší. Přijde mi že autor ani vlastně neví kam s příběhem jít. Je to moderní pohádka prolínající se komediální groteskou a sociálně ekologickým komentářem. Ale od každého jenom je to jenom špetka, a i když jsem si ty úchylárny užil, chybí mi tam něco hlubšího. Je to vlastně spíš taková sbírka scén, které spolu tak nějak souvisí, ale mohli by být vyprávěny i jako anekdoty bez souvislostí. Takže pro mě spíš mírné fuj, ale za rozhlasovou verzi musím dát tří hvězdičkové mňam.