Kniha se mi velmi dobře četla. Děj plynul rychle a hlavní hrdina Sancho, ač zloděj ale přesto "klaďas", si mě získal svým důvtipem a houževnatostí, díky níž překonával své životní peripetie. Autor popisuje Sevillu v 16. století, život jejich obyvatel různých sociálních vrstev na pozadí války Španělska proti Anglii. Fiktivní setkání Williama Shakespeara a Miguela de Cervantese dějovou linii okořenilo a přinutilo mě přemýšlet, zda přeci jen nebylo možné, aby se Shakespeare vydal v přestrojení do ciziny načerpat inspiraci... Knihu doporučuji!

Kniha Zloděj ze Sevilly mě totálně uchvátila a maximálně nadchla. Po Parkánové je tohle rozhodně příjemná změna: čtyřhvězdičková změna. Proč jich tedy vlastně není pět? Jde o Sancha: chvílemi opravdu důmyslný a chytrý chlapec, jindy naopak až hloupý jinoch. Přiznám se, že jsem chtěla uvést i jeden konkrétní příklad, ale opět jsem si to zapomněla napsat, takže nic nebude... Každopádně, tohle je asi jediný nedostatek, který bych ke knize uvedla. Gómez-Jurado píše opravdu skvěle a ačkoliv jde o úplně jiný žánr, trochu bych ho přirovnala k panu Flanaganovi (autor Hraničářova učně). Oba píší poutavě, těží z akčních scén a vymýšlí důmyslné plány. Navíc je vidět, že se v historické tématice opravdu vyzná a na knize je to poznat. Abych plně porozuměla, musela jsem si sice najít, co znamená útok v kvartě/kvintě/sextě, ale o to je zážitek bohatší a umocněnější. Ráda bych podotkla i to, že překlad pana Medka je povedený a skutečně dobrý. Hlavní postavy jsou promyšlené, s hloubkou a sympatické. I když se u Sancha vyskytl jeden nehezký incident: když hospodskému vypustil veškeré víno. Jak se člověk ale dostává ke konci, sám Sancho toho lituje a jde tedy spíše o dokreslení postavy, které úmyslně mělo trochu narušit ty sympatie k hlavnímu hrdinovi. Josué je samozřejmě také sympaťák, o přítomnosti velikánů, jako je Cervantes a Shakespeare ani nemluvě. Claře se ke konci příběh nevěnuje tolik, ale jako hlavní postava rozhodně zazáří. Knihu bych doporučila spíše těm, kdo historii holdují, protože je, přeci jen, dobré, mít nějaké základy a trochu se ve středověkém světě orientovat, aby si byl čtenář schopný představit některé situace.