Jak člověk stárne, tak se i mění. Stejně jako hlavní hrdina v této knize. Příběh o něm se četl tak lehce, ale najednou přišel zlom a já se nemohla srovnat s tím jak jinak přemýšlí a jedná. Myslím si, že toto je pravé umění spisovatele, když se mu podaří, aby se čtenář propojil. Vzhledem k mé slabosti jak k Anglii tak k Indii jsem si knihu užila, i když to nebyla procházka růžovým sadem. Přečetla jsem všechny níže uvedené komentáře a myslím si, že konec byl velmi dobře vymyšlený a přesně sedl na povahu hlavního hrdiny, obálka knihy je vskutku úplně věrohodná a úžasná, když je každá kniha od jednoho autora jiná tak to je plus-proč srovnávat s ostatní tvorbou autora...

Čtyři kapitoly vyprávějící příběh člověka, který se zdá být odolný proti všem katastrofám vlastního života. Dle moderní psychologie se naše životní karty rozdávají v dětství. Tom to své prožívá napůl v Indii a napůl v Anglii. Příběh rozehrají rodiče, kteří svým vztahem poruší staletími dodržovaná pravidla uzavírání sňatků v Indii. Konflikt s nepřístupným otcem a následná rodinná tragédie jsou události, které Toma jako pružina vystřelí do života. Pokračujeme přes kapitolu odehrávající se ve službě vlasti, pak přichází láska - silná jako dvojitý turek, vášnivá a spalující. Končíme detektivním pátráním, které kruh uzavírá, a hrdina se ocitá znovu v Indii. Zvláštní je, že v příběhu není cítit kontinuita. Jako by hlavní hrdina v každé části byl maličko někdo jiný. Stejné jméno, ale rozdílný člověk. Jednotlivé kapitoly se zdají být vytvořeny každá z jiného materiálu a společně nepůsobí jako pevný a věrohodný celek. Vyprávění není přirozené, je v něm patrný prvek umělosti a občas mi přišlo trochu jako výtvor pro seminář kreativního psaní. Chyběla mu opravdovost, která čtenáře chytne za srdce. V knize se dozvíme, jak silný vliv mohou mít v dnešní době média, jejichž zobrazování popisovaných událostí je sice v podstatě pravdivé, ale přece jen dokáže patřičnou stylizací jejich vyznění významově posunout a přibarvit tak, jak tvůrce potřebuje, jak se mu to hodí. Trefně popsaný je taky intenzivní stravující milostný vztah a v poslední kapitole byl skvěle rozehraný motiv nemožnosti poznat jiného člověka, když se informace o něm z různých zdrojů naprosto rozcházejí. Čemu věřit? Slovům jiných lidí, tvrzení dané osoby, svým očím, uším, rozumu či nakonec jen svému srdci? Někdy je setsakramentsky těžké se rozhodnout správně. Hodně štěstí. PS: velké mínus za to, že už měsíc nemůžu dostat z hlavy píseň Brothers in Arms. Zní mi v uších téměř nepřetržitě, na youtube jsem ji slyšel v desítkách různých verzí, slova znám zpaměti, každý tón se mi vryl hluboko do šedé kůry mozkové a s přáteli již komunikuji pouze v melodii této písně. Jestli to brzy nepřejde, tak mne internují někde v ústraní, abych nezačal být pro společnost nebezpečný a škodlivý... :o)