Jeden z těch příběhů, kde krtek brečí a kdy jsem já brečela taky, když jsem byla dítě. Děsně jsem to prožívala a i teď je mi to svým způsobem líto, když to vidím. Asi jsem divná, ale krtek neodmyslitelně patří k mému dětství a já to nostalgicky prožívám doteď. :-D

Ale jo. Mám ráda příběhy s Krtkem, ne jen jednotlivé básničky, takže v tomto směru jsem spokojená. Výtvarná stránka je kouzelná, pochyby mám ovšem o tom, jak by to vypadalo, kdyby chtěl krtek skutečně chytit do tlapek kapra. Nemůžu se zbavit pocitu, že to velikostně nějak hapruje. Taky tady Krtek tak trochu ostrouhá, ale i to koneckonců patří k životu.