Hollywood stojí za hovno, to víš, ne? Ty jejich filmy jsou vycucaný z prdele. Vláda po tobě chce, abys čuměl na ty vymyšlený srágory a nevěnoval pozornost tomu, co se ve světě doopravdy děje. Další dny prožité v rezervaci Prérijní růže vás možná zabijí. Sex, drogy a alkohol a to vše v plné palbě. Nejmrazivější scéna, nebo spíše jedna z těch nejmrazivějších scén, je ta, kdy na Deshiella Zlého koně začne mluvit jeho vlastní zbraň. Když vám váš kolt řekne, že „všechno je vaše chyba“, tak máte chuť ochutnat hlaveň a zmáčknout spoušť. Opravdu mrazivá scéna a ještě teď mi stojí....chlupy na rukách. Citát: Lidi jako my tady každej den chcípaj jako mouchy a ty chceš jít na Hvězdný války? Jsi naše poslední naděje, řekla by Gina, ale ta už do toho nemá co kecat. V předcházejícím svazku o ní bylo rozhodnuto. Co se mi nejvíc líbí, je, že situace se zhoršuje a vlastně každý v této rezervaci i mimo ní, má obrovský problémy. Jenže každý své a vše se žene do nevyhnutelných katastrof. Kresba drsná a i když je tu trochu víc sexuálních scén, nejsou tak erotické, jak by možná každý očekával. Scénář opět brilantní, sprostý a plný výhrůžek a nedořešených situací. Malá ochutnávka: Nabízím ti povýšení.... ….a jediná tvoje povinnost bude dělat to, co ti kurva řeknu. Vezmi si volno, promysli si to. Až budeš znát odpověď, tak za mnou přijď. A co se týče mý dcery.... jestli jí chceš píchat, je to tvoje věc. Bůh ví, že všichni už to udělali. Ale musíš si uvědomit, že jestli od ní přebereš nějaký špatný návyky, tak se pro mě staneš přítěží. A to neodpouštím. Até wakhán thánka, mitháwa kin*, vybral jsem opět několik citátů, které jsou však spíš pro starší čtenáře, protože ti mladší by z toho mohli mít noční můry. Při čtení jsem poslouchal skupinu Angel Dust a jejich studiová alba „Intro The Dark Past“ (1986) a „To Dust You Will Decay“ (1987) Citát: Je to trochu legrační, že někdo jako já myslel na to, že opustí planetu Zemi a vypraví se až na Měsíc. A při tom jsem ani nedokázal opustit posranej Shannonskej okres v Jižní Dakotě! * Otče stvořiteli, velký duchu.

Jason Aaron opět válí, a i když ve čtvrtých Skalpech nedojde k žádným zásadním odhalením v ústřední zápletce (tedy kdo zabil Dashovu matku), děj se s neúprosností mustanga dere hlouběji a hlouběji do bažiny problémů budoucích. Co přinese další díl, vědí evidentně jenom v pekle, každopádně už teď se na něj neskutečně těším. Jak jsem si u předešlého alba stěžoval, že se nic neděje, tady mi to autor bohatě vynahradil. Sice až v závěru, ale stálo to za to. Zároveň zde pár drobností v jednotlivých vztazích zaklaplo na své místo a hříchy minulosti začínají pomalu valchovat přítomnost. Tohle Aaron jednoduše umí, dělat i z těch největších grázlů figury, jejichž motivaci chápete a navíc jim tak trochu fandíte, přestože jde o křiváky par excellence. V trablech jsme si ovšem všichni rovni. A občas je holt třeba pro naplnění životního snu kráčet přes mrtvoly. Je však otázkou, nakolik má takovéto jednání ještě co společného s původní vizí. On ten Nietzsche s tou propastí nemluvil jen tak do větru.