Tak jsem to tedy tak nějak přelouskal. Povím vám, po Církevním právu jsem byl k této publikaci poněkud… skeptický. Ale jo, nakonec se to číst celkem dalo. Kniha poměrně (na poměry učebnic dokonce nad poměry) dobře představuje upravenou problematiku v krátkých a nekomplikovaných segmentech. Otázkou by skoro mohlo být, proč je učebnice tak dlouhá, protože právní úprava de lege lata zabírá přesně 188 stran + nějakých 50 stran „teorie“. Zbytek knihy tvoří vcelku zbytečná komparatistická část (zde je tak málo informací, že je to opravdu takřka zbytečné) a obligatorní historický exkurz, bez kterého se žádná učebnice neobejde. (Jestli to zní nějak nabroušeně… po semestru českých právních dějin a již asi páté učebnici, která je pro jistotu zopakuje už opravdu jsem trošičku unavený no…) V historickém exkurzu se navíc dostaneme k tak úsměvným věcem, jako když si autoři stěžují, jak to měli katoličtí kněží za protektorátu těžké. Jako… měli, ale existovala ještě jedna skupina, jak se jenom… jo, židé! To jsou také věřící, ne? Čili jsou členy nějaké církve, což? Ale to neva, chudinci katolíci. O židech ani slovo. Mohlo by se argumentovat očividností takového faktu, ale byla by to argumentace lichá. Očividné je například i existence církevních sňatků a o těch se v knize mluví… Ona je knihy, bohužel, leč nepřekvapivě, fixovaná na římskokatolickou církev. Ale jinak kniha není kdovíjak problematická. Jistě, autoři si sem tam postesknou nad tím, že, dejme tomu, hereze není v českém trestním právu postihována, či nad tím, že státní právo ČR je v nesouladu s kanonickým právem a jak je to pro něj velký problém… jistě, z toho v noci nespíme, je to strašné, div že se náš právní řád ještě nezhroutil. Ale v relaci k Církevnímu právu vlastně téměř nemohu knize nic vyhnout. Jako základy neobsáhlé látky (fakt, je toho maličko, jeden zákon (dobře, asi tři), pár smluv a to ani ne na státní úrovni a zbožná přání autorů) to jistě dostačuje a neuškodí si to přečíst, něco zajímavého se z učebnice jistě vytáhnout dá.