Velmi čtivý popis klíčových válečných událostí od vraždy Julia Caesara až po nástup dynastie Flaviovců. Tedy poslední léta končící římské republiky až prvních sto let principátu - mé nejoblíbenější období. Nejvíce jsem se těšil na popis bitvy v Teutoburském lese, který mě rozhodně nezklamal, stejně jako ostatní části. Skvělá invaze do Británie a potlačení povstání Boudiccy, a také v komentářích již zmiňovaná židovská válka. (kniha se bohužel nevyhnula nepřesnostem - jak psal Richie1, vojevůdce Antonius Primus je v knize mylně označen jako Antonius Pius a je zde připojena busta patřící stejnojmennému císaři žijícímu až o sto let později).

Řím po Caesarovi byl stále ještě expandujícím, dobyvačným státem. Římské legie, pokud měly dobré vojevůdce, vítězily nad každou nepřátelskou armádou a připojovaly stále nová území k již tak rozsáhlé římské říši. Republika se změnila v principát, senát měl již omezenou moc - byl to přirozený vývoj, který částečně zamezil občanským válkám, jež velmi oslabovaly a vysilovaly impérium. Nástupci Caesara, jež jsou trochu nesprávně nazýváni prvními císaři, sice vedli války na rozšíření impéria, ale už se ukazovalo, že síly říše mají svou mez. Obrovské množství římských legií polykalo značné množství prostředků a muselo se přikročit k jejich omezení - a tím i k omezení výbojů. I tak ale římská říše vedla několik vysilujících válek - v Germánii, v Británii, v Arménii nebo v Judei. Velice pěkně bylo v knize popsáno období vlády čtyř císařů, z nichž vítězně vyšel Titus Flavius Vespasianus. Rovněž heroický boj římských legií s židovskými povstalci na konci knihy je také skvěle zpracován. Ani Kovařík se ale nevyhnul nepřesnostem - záměna Vespasiánova vojevůdce Antonia Prima za Antonina Pia (císaře o cca 100 let později) je docela velká chyba. Jsem nicméně velmi zvědav na poslední díl série, který obsáhne dlouhé období od Domitiána, přes vrchol výbojů za Trajána až po úpadek římské říše v dalších stoletích. 90%