Když se to stalo poprvé, připadalo mi to jako zázrak. Účty se mi kupily a dosahovaly takové výše, že by se mi je nikdy nepodařilo splatit. Krom toho jsem právě přišla o práci… A náhle, když už jsem ztratila naději, se ve schránce objevila obálka. Bez zpáteční adresy. Na ní moje jméno a uvnitř šek na deset tisíc dolarů. Stačilo by to na zaplacení všech dluhů a ještě by mi něco zbylo. Mohla bych se soustředit jen na školu. Začít zase žít. Dali byste si na mém místě ten šek proplatit? Já to udělala. A pak znovu a znovu. Po roce mi kdosi zaklepal na dveře. Před domem stála černá limuzína a její šofér mi řekl jen: „Přišel čas splatit dluh.“ Nastoupili byste? Já jsem nastoupila. Ukázalo se, že někomu dlužím sto dvacet tisíc dolarů. A že mu teď patřím.