Snadno přehlédnutelná publikace, ale nesmírně povzbudivá. Jak pro paní Ledererovou, tehdy v tom chmurném předválečném roce 1938, tak i pro mě v tom dnešním kdo-vlastně-ví-co-bude-zítra. Už proto jsem ráda, že mi na ní padly oči. Je to kniha nabitá optimismem. Paradoxně. I když to tak ze začátku vůbec nevypadá. Některé Ježkovy obraty na mě totiž působily trochu cize a odměřeně (skoro jak opsané z nějakého novinového sloupku, jež mohl mít na stole). Ale čím jsem se dostávala dál, tím pro mě byl patrnější on sám, on a jeho veliká zamilovanost a oddanost té, které píše (viz snad všechny závěrečné věty). Musím dát plný počet a taky si jít pustit některou z jeho skladeb. Svítá...Ta se hodí!!!

Útlá knížka, ale plná citu. Krásné čtení, i když dost smutné.