Mne sa Hermannovej styl velmi paci. Je zdanlivo bez emocii, nehodnotiaci,a detsky popisny - a predsa dokumentuje znepokojive udalosti, pohnutky, veci a city pod povrchom.

Nestává se mi, že bych chtěla knihu odložit, ale tady jsem teda měla až do půlky sto chutí to udělat. Úsečnost, kostrbatost, přímá řeč v textu bez uvozovek, guláš galimatyáš. Hlavně se popisuje kde co kdo má, co dělá, kde co leží a stojí a děj zaostává. Od půlky autorka trochu chytila dech a dalo se to číst bez újmy na zdraví, ale tak nějak nevím, proč to celé vlastně bylo napsáno. Jasně, nevíte, kdy se na vás může nalepit takový podivín a otrava, ale tady to bylo stylem, on na ni zvoní, ona neví co s tím, až nám sama hlavní hrdinka taky začne malinko stalkovat toho otravu. S dalším frajerem sousedem se klidně baví, i když ho vůbec nezná, s tím problém nemá a hned mu vleze do domu... Trochu nepřirozené řešení situací a finále najednou bum bác a je vymalováno. Pár světlých momentů to mělo, ale na tři hvězdy to není, to bych ukřivdila těm, které stojí za to číst.