Verše pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) patří k nejpozoruhodnějším zjevům evropské poezie přelomu 19. a 20. století. Mnohovrstevné básně zrcadlí metafyzické kontemplace i zjitřelou sensibilitu a imaginaci. Zmocňují se skutečnosti svým nenapodobitelným stylem, jenž doráží na hranice vyjádřitelného. V souboru Lodice času shrnul vynikající český překladatel Jindřich Pokorný básně z raného, zralého i pozdního básníkova období, předkládaje tak průřez celým jeho tvůrčím vývojem, od Obětin lárům přes Knihy hodinek a Duinské elegie až po Sonety Orfeovi a poslední fragmenty.