Nebylo o vysloveně špatné, ale také to určitě nebude moje nejoblíbenější kniha vůbec. Slabší 3 hvězdy. Téma pomsty, vychytralosti, vypočítavosti - to mne zrovna moc neoslovovalo v případě této hry. Některé monology byly také na můj vkus příliš rozvláčné. Konec překvapivý s nečekanými zvraty. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, ale znovu už číst nebudu.

Když pominu značnou patetičnost dramatu, pro který se zřejmě dnes tak málo hraje, ale který k romantismu patří, musím přiznat, že sílu Loupežníci opravdu mají. Čekal jsem nějaké bandity ve stylu Lotranda, ale to jsem se spletl. Tohle byli opravdoví lotři, ničemové, vyvrženci, jejichž poslední nadějí pro přežití v tomto světě je nevyřčený slib přátelství, pouto společně prolité krve - jejich nejvyšší zákon a jejich jediný mrav (Napadá mě souvislost s filmem Divoká banda). Navíc je to vlastně i filosofický traktát (což také divadelní hře pro dnešní publikum moc na atraktivnosti nepřidá:-( ). Pojednání o Bohu a údělu člověka. O tom, že propadne-li kdo zlu, ač se holedbá vznešenými cíly, je stejně ztracen. Napadá mě: skončil takhle nějak podobně i Robin Hood?