I když - nebo možná právě proto - že do cílové skupiny "pro děti a mládež" nepatřím, tak tohle je ta nejpovedenější pohádková (?) kniha, kterou jsem poslední dobou četla. Ilustrace jsou krásné a pocit jen zesilují a já se ke stárnoucímu krkavci, Smrti a Věčnosti, osamělému vlkovi či myškám hledající drobky v boudě brzy vrátím. Tolik lásky k přírodě i poučení lze napsat jednoduše, netřeba tisícistránková filozofická díla. A moralizování není od věci, to je tam nejen pro děti.

Překrásná knížka. Modrá :). Jednotlivé pohádky mě opravdu uchvátily, jsou úplně jiné, než které produkuje dnešní doba. Ne lepší - ne horší, prostě jiné a je na čtenáři, jak je vnitřně zpracuje. Hlavní slovo má příroda (i neživá) a zvířata v ní a mnohdy je z příběhů cítit negativní vztah vůči ničivé síle lidské civilizace. To mi mluví z duše. Duchovno je přímo hmatatelné, v každé pohádce je zmínka o Bohu Stvořiteli a jeho vševědoucnosti, kterému nelze nikdy celistvě porozumět. Příběhy jsou plné melancholie, ale zároveň naděje či smíření s osudem. Najdeme zde různá podobenství, např. zvířata trpící zlozvyky tak typickými pro lidské plémě. A stejně jako v životě lidském, ani v tom zvířecím ne vždy daný jedinec dopadne dobře. Na závěr bych vypíchla ještě krásný a něžný jazyk, pln okřídlených formulací a jemných metafor. A jestli je kniha vhodná pro děti? Nevím, ať se každý rodič rozhodne sám :).