Celkem výživné čtení, dobře popisující nedostatky naší doby. Autor předkládá řešení, jež nazývá "nadčasový humanismus". Věru nelze mít námitky; však dokud autor kriticky popisuje, v čem naše civilizace selhává, je naprosto bezchybný. Horší je to s popisem řešení, tedy s jeho nadčasovým humanismem, neboť v této části se dílo mění v takovou moderní utopii. Cestu, jak změny dosáhnout, autor prostě nezná. Však co si myslet o podobných větách, jako je tato: "Proto musí být státní organizace založeny především na morálce svých zaměstnanců." Tak to ví každý, ale jde pouze o apel na morálku, který neříká nic. Ano, musíme být morální. Pak ovšem nebude co řešit. Tady mi právě přicházely na mysl takové knihy jako Wellsova "Moderní utopie". Jinak jsem nalezl pouze dvě rozporná tvrzení. Na jednom místě (str. 118) píše: "Čeští humanisté si byli vědomi špatné nebo nízké angažovanosti lidí spočívající na nedostatku ctností v lidech a řešení viděli ve zvyšování vzdělání. Já se nedomnívám, a zkušenosti to ukazují, že by vzdělání zvýšilo angažovanost v občanské společnosti. Lidskou společnost nelze změnit vzděláním." O několik stránek dál ovšem narazíme na větu: "Protože nadčasová společnost bude především »společností vědění«, založená na kvalitních středních školách a celoživotním vzdělávání..." No budiž... K první větě bych se rád vyjádřil. Taky jsem občas kolísal v oblasti nutnosti vzdělání. Dnes si myslím, že zavedení všeobecného vzdělávání mělo určující vliv na vývoj společnosti, a to přestože se začalo triviem. Do té doby většina obyvatel byla prostě negramotná a výuka trivia měla určující význam pro budoucnost. Ovšem zajímavé je, že zavedení všeobecného školství nevycházelo z nějakých morálních důvodů, ale prostě z potřeb hospodářství a nezavedli ho jacísi humanisté, ale feudálové... Humanisté už se pak omezili podle svého zvyku hlavně na kritiku... Osobně považuji úroveň školství za určující, ovšem záleží na jeho obsahu. K tomu je velmi inspirativní kniha "Potrebujeme inú školu", kterou možno legálně zdarma stáhnout z internetu. Velmi se mi zato líbí termín "mateřský feminismus", který autor definuje takto: "...bojuje za uznání mateřství jako nejdůležitější součásti lidstva a postavení ženy matky ve společnosti jako uznávané a společensky prestižní." Také hlavní poslání knihy dané již názvem a prolínající celým textem nelze jinak než přijmout.