!!! SPOILERY !!! Moje snad největší letošní zklamání...po Ptáčkovi, který mě okouzlil, jsem se chystala i na Hlídku, ať to mám tak nějak komplet..bez předsudků..a ejhle, v Dobrovském ve výprodeji jako poškozená kniha přišla pod ruku...tak jsem se začetla. A jak začít ? Vlastně mě od začátku nebavila..nalákal popis cesty vlakem, aby to ihned zabil příchod domů.jako by ti naši staří známí - Attikus, teta Alexandra, byli naprosto jiné osoby. Vztah s Hankem mě naprosto neoslovil a nezajímal. Čipeřiny slovní přestřelky s rodinnými příslušníky a přítelem, plné narážek na americkou kulturu, mi nelezl ani pod kůži, ani do ucha. Naprostou většinu jsem nechápala a byly mi fuk...prostě mě ta knížka nedokázala zaujmout !!! snad jen prostřihy se vzpomínkami na dětství a některé další příběhy malé Jany Luisy, Jema a Dilla...Hanku sorry, nehledala jsem, ale z Ptáčka si tě opravdu nepamatuju.... Pak přišla důležitá scéna na soudě, kdy Jana Luisa procitá ze svého idealismu a nabije si čumák v konfrontaci se svými dětskými vzpomínkami...a to už šla knížka úplně někam do háje...Čipeřina hysterie, její dialog se strýcem, kde teda jeden o voze, druhý o koze a ještě tak oklikami a vzletně...Čipeřina konfrontace s otcem, kdy jsem stále uvažovala, jak to teda autorka myslela ?? jakože vážně ?? nebo chtěla ukázat smýšlení lidí kolem sebe ?? následně další scénka Čipera vs. strýc , obsahující fyzické násilí....aby procitla ?? přizpůsobila se ?? nebo co ?? no, upřímně, knihu jsem nepochopila. Pokud šlo o to, zamyslet se nad lidmi kolem sebe a nad svým postojem, dalo se to napsat více polopatě, bez oklik, citátů a podobných nesmyslů..Kromě, jak jsem již psala, pár návratů do dětství a pár hezkých popisů (vlak, zmrzlina...)jsem byla opravdu zklamaná. Kniha nepotěšila, nudila a své poselství zabila. Buď se autorka časem vypsala, nebo u Ptáčka měla více jasno, co a jak chce sdělit. Jedna hvězda za přiblížení Jihu..a druhá za návraty do Čipeřina dětství a pár náladových pocitů...víc s čistým svědomím nemůžu. Zklamání je velké...

Tato kniha není pokračování „Jako zabít ptáčka“, což, zda se, hodně lidím vůbec nedojde. Harper Lee napsála tohle nejdřív (1957), ale v roku 1960 bylo to pořád přiliš aktualní (sociální nepokoje po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v kauze "separate but equal" v 1954). Politický mainstream sverních států a publikum velkých měst nebylý schopné nejen přijmout názory, ale vůbec naslouchat argumentům spoluobčanů jíhu, odkud autorka pochazí. A tamhle přiliš rychle společenské změny ohrožovaly klíd a bezpěčí života, navíc byly v podstatě slomením konstitucí... Kvuli tomu vydavatel požádal Harper Lee, aby knihu přepsala nově jako pro dětí: aby všechno bylo černo-bilé - jako ve westernu. Asi měl pravdu, protože se to (skoro) všem libílo - tak určitě se to vyplatilo v dolarech. Až po 50 letech lide dospělí k tomu, aby se podivat na to, jak tohle vidělí ti druzí. A je vidět, že ti byli pragmatičtější, že se řidili realitou, místo ideologickým násilím. Jenom když se ideologie chytí mocí, nikdo neposlouchá argumenty opačné strany, protože ideologie neberou v úvahu realitu. Což je v podstatě smutný. A dopadne to tak skoro vždycký, když velkoměšťané reformují život vesničanům, anebo když popřipadě laici snaží se věřicím organizovat kostel.