Budu zaujatý. Nemám rád styl psaní Ondřeje Suchého. V tomto případě zřejmě přesvědčil svého slavného bratra, aby mu pomohl toto hatlámo-patláno prodat. (Když již napsal "Pana Wericha z Kampy.") Je dobře známo, že Jiří Voskovec si nevytvořil velice dlouho dobrý vztah k Jiřímu Suchému, což je podivné s porovnáním k jiným českým cestovatelům, kteří jej navštívili v NY. Zajímavou recenzi k této knize napsal Matěj Matela (je k přečtení viz výše) Z korespondence V+W je patrno, že vše rovnal až Jan Werich. Zda uspěl ? Nedovedu říci. Přitom jak Jiří Voskovec, tak Jiří Suchý jsou dvě velké osobnosti českého kulturního života.

Mým oblíbencem byl vždy Jan Werich, spíše než Jiří Voskovec. Možná proto, že Jana Wericha jsem od mala milovala v jeho pohádkách a jeho hlas si dokážu v hlavě vybavit i po letech. Nicméně po přečtení téhle knihy musím uznat, že i pan Voskovec byl Člověk s velkým Č. A i když není kniha přímo o něm, ale o lidech, kteří ho znali, z většiny názorů vyplývá, že to byl velmi přátelský člověk, který si dokázal sám ze sebe udělat legraci, ale zároveň znal svou cenu a do práce (tedy točení filmů) se vrhal teprve po hodně zralé úvaze. Ne vše mu vyšlo tak, jak by si možná přál, ale možná je to tak dobře. Je skoro až ironií, že se mi kniha dostala do rukou právě pár dnů před zamýšleným výletem do Sázavy a k jeho rodnému domu. Nic není prostě jen náhoda. :) Kniha jako taková je psána ne zcela ucelenou formou. Na té by jistě šlo mnoho věcí vylepšit, nicméně zrovna u téhle knihy je třeba více se soustředit na její obsah, než formu zpracování.