Tato kniha by se mi velice hodila do vyzvy na tema "Kniha o vasem oblibenem miste/zemi", protoze Spanelsko miluji a mnoho mist v knize zminenych jsem jiz navstivila. Navic jsem ji cetla stylove zrovna behem dovolene ve Spanelsku (no dobre turisticke letovisko na Mallorce se moc nepocita, tam si tu atmosferu popisovanou panem Capkem tezko nasajete). A k tomu se tesila na vylet do Madridu a predtim si hledala informace o umeni v Pradu - takze jsem se jen tetelila u kapitoly o spanelskych malirich (na druhou stranu ta bude pro toho, kdo o sp. malirich nic nevi, z cele knihy asi nejnudnejsi). Prado jsem vcera navstivila a tak si na prislusnou kapitolu vzpomnela a uvedomila si, ze knize stale dluzim komentar. Mimochodem - stravila jsem tam asi 7 hodin a jeste to bylo malo. Krasa, krasa, krasa a pritom turistu pomerne malo (ale asi neni na Madrid sezona, jen takovi blazni jako ja sem jedou v horkem srpnu). Do uvedene kategorie ctenarske vyzvy zaradim jinou knihu odehravajici se v Barcelone, Capek mi zachranil kategorii cestopis, protoze u te jsem vazne uvazovala ze ji vynecham. Do popisu cest ruznych "novodobych" cestovatelu se mi vubec nechtelo. Capek nastesti splnuje jak tema vyzvy, tak svezi barvity jazyk. Mnohe se od tech dob zmenilo, senoritas a senoras uz nenosi v Seville mantillu, ale kdyz jsem dnes pozorovala vysnorene rodinky na prochazce v parku, tak tam ta noblesa, temperament a narodni pycha porad jsou. A Capek vse vystihl skvele, i to jak krajina a pocasi formovalo narodni charakter.

Tak tyhlety cestopisy od Čapka jsou fyzicky velice náročné. Jakmile je přečtu, mám chuť jít vybalit kufry a odpočívat po cestě, protože jsem tam přece opravdu byl. Kdo si chce užít Čapka , ať začne jeho Listy a Výlety. Jen a jen doporučuji, je to balzám .