Terry Goodkind prostě pořád patří k mým nejoblíbenějším autorům. Na konci Oddělených duší jsem se obával jakým směrem, se knížka vydá, ale už po přečtení několika kapitol se mě vrátil úsměv na tvář. Příběh je opět napínavý, poutavý opět se skvělým zakončením, který člověk nedokáže předem odhadnout. Byly zde poprvé více vysvětleny některé nevyřešené otázky, nebo více rozvinuty a vysvětleny určité prvky „světa“, které nás provázeli předchozí knížky……. Bylo to tak napínavé, někdy mě až provázelo „mrazení v zádech“, že jsem to musel přečíst za jeden den. :))

A je to za mnou. Mám dočteno. Alespoň všechny knihy, které do dnešní doby vyšly. Co říct závěrem? Snad jen, že oba hlavní hrdinové jsou opravdu jedny z nejhorších postav, o kterých byly sepsány příběhy. Že autor svůj styl za léta nevylepšil. Že celý druhý hlavní příběh o Sulachanovi a mrtvých by se klidně dal vtěsnat do jedné knihy a rozhodně by mu to velice prospělo. Takhle jsem dostali hromadu knih, ve kterých se vlastně nic moc pořádně nedělo. A potom najednou v té poslední během posledních sto stran se všechno rozjede a spoilerově.... je vše hotovo. Richard má celou dobu velký plán, který nám nakonec zdlouhavě vysvětlí a já jako čtenář valím oči. V blízké době mě čeká seriál, který je prý od knížek hodně odlišný... co já vím, třeba to znamená, že je dobrý.