Nejzásadnější problém knihy je ten, že Bowers v podstatě nedostal povolení psát autorizovanou biografii, takže to vyřešil tak, že hodně velký prostor věnuje historii Srbska jako takového. Špatný nápad to a priori není, protože pak čtenář lépe pochopí, proč je Djokovič tak hrdý, na druhou stranu jsou tyto psáže zbytečně dlouhé a bezvýznamné. O samotném Djokovičovi se tedy čtenář moc nedozví, což je škoda, protože určitě má zajímavý osud, jen prostě nechtěl Bowersovi poskytnout vzpomínky, protože si je šetří na vlastní biografii. Vydání ani nepřidá tradičně špatná editace Omegy, kde překlad vypadá hodně strojově a nesmyslně (překládat anglické slovo goal doslova a mluvit o “tenistových gólech“, je diletantsví), sem tam se zamění hráči v jednom odstavci a interpunkce je špatně. Čtení je tedy trošku náročné a docela těžkopádné. Vzato kolem a kolem je tahle kniha spíš takovým úvodem k Djokovičovi, který odhalí jen něco málo, ale o jeho osobě toho zas tolik neprozradí. 60 %

Když si půjčím knihu o Novaku Djokovičovi,tak si chci také přečíst o Novaku Djokovičovi.Nechci číst o Srbsku,o válkách a o dalších věcech,které do této strojově psané knihy nepatří.15%.