Na 100% souhlasím s Bobšulí a ještě bych si trochu přisadila. Jak může někdo srovnávat spravedlivého, charakterního a charismatického soudce Ti s tímhle impulzívním nevypočitatelným zamindrákovaným truhlíkem? Barvitého oživení Japonska jedenáctého století jsem si nevšimla. Zatímco Robert van Gulik dokázal dokonale popsat reálie běžného života středověké Číny, které před čtenářem vystupují z knížky, jako by byl součástí děje, Ingrid J. Parker mu v tomto směru nesahá ani po kotníky. Detektivní zápletka nebyla úplně špatná, ale (pozor, spoiler!) smrt malého synka a konflikt s manželkou mi přišly úplně zbytečné, děj to nikam neposunulo, jenom to bylo zbytečně smutné.

Sama autorka říká, že tohle je její nejlepší a nejoblíbenější příběh. V češtině bohužel velmi utrpěl a to především naprosto šíleným překladem, který se velmi výrazně liší od předchozích dílů ( překládaných jiným překladatelem). Překlad dost pozměnil i charaktery některých postav a vztahy mezi nimi. Tora je víc než drzý, Kobe přehnaně žoviální....Dalším problémem je, že kniha snad ani neprošla jazykovou korekturou. Tolik chyb a překlepů se hned tak nevidí....Ale za to nemůže Sugawara Akitada:-) Takže příběh jako takový doporučuji.