Krásně sepsaný životní příběh o Valašské královně, zvláště se mi líbily otisklé dopisy, které zpěvačka posílala ze svých cest domů.

Dojmy z knížky dělím na dvě části. Za prvé - to co jsem se dověděl o neobyčejně krásném životě paní Šulákové a za druhé - zbytečně tahané dějinné souvislosti, které autor doplňuje o svůj pohled na věc a komentáře, které se v žádném případě neshodovaly s mým přesvědčením. Bohužel to druhé této knize fatálně škodí. Autor komentuje různé politické a společenské chvíle, kterými prošla naše zem, vkládá do toho své úvahy a poté, skoro v každé kapitole, nezapomene sdělit, že politika Jarmilu Šulákovou nikdy nezajímala. No pokud politika nezajímala Jarmilku, tak proč je tomuto vystaven čtenář, který se zajímá pouze o její život? Tyto dějinné zvraty a situace bych naťukával lehce. Jinak abych se vrátil k samotné osobě Jarmily Šulákové. Paní Šuláková je vzor valašských ctností, osoba která byla stále pozitivně naladěná a rozdávala radost všude, kam přišla. Pokaždé když stojím nad jejím symbolickým hrobem v dřevěném městečku v Rožnově pod Radhoštěm, tak mi slza ukápne, ale hlavně mne hřeje pocit, že existoval někdo další kdo se zasadil velkou měrou o zviditelnění valašského folkloru. A to není málo.