V pořadí již druhá "kronika" La Grace, asi jediné válečné historické lodi, kterou naše republika má. Jestliže se první díl zabýval převážně zhmotněním dětského snu, tato kniha již popisuje ostrou plavbu napříč moři a oceány celého světa. Najdeme v ní jak velmi dramatické události v podobě ztroskotání u pobřeží Španělska, nebo naopak cestu vzhůru až na vrchol v podobě vítězství v mezinárodním závodě plnoplachetníků. O tuto loď se zajímám už nějakou dobu a začínám vážně uvažovat o tom, že na ní - v roli kadeta -, strávím část svého života. Kniha je psaná poutavě, doplněná hromadou pěkných fotek. Na rozdíl od první knihy, kde jsem chyby snad nenašel, je v této takové množství chyb v textu, že to docela sráží jinak kvalitní publikaci.

Tohle je pokračování knihy La Grace pluje! Moc jsem od knihy nečekal. Vždycky mám pocit, že pokud je v knize příliš mnoho obrázků a lesklého papíru, tak se autor snaží zakrýt, že vlastně nemá o čem psát. Ale překvapilo mě, že je kniha napsaná celkem čtivě. První díl jsem nečetl, předpokládám, že ten se věnuje stavbě La Grace. Dnes asi jediné válečné historické lodi ČR, repliky z 18. století. Postavené na počest významného českého mořeplavce ze 17. století Augustina Heřmana. Každopádně klobouk dolů, loď vypadá úžasně. Nevím jestli nějaký čech udělal něco podobného, kromě Rudolfa Krautschneidera. Tahle kniha je o velkém úspěchu na mezinárodním závodě, myslím, že tradiční námořní národy musely koukat, kde se tam ti čestí piráti vlastně vzali. Ale taky hlavně o tom, že loď měla dvakrát dost namále a mohlo být po ní. Jednou jí málem ukradli "opraváři" v Dominikánské republice a jednou dokonce ztroskotala u Španělského pobřeží. Ale ze všeho se dostala a pořádá plavby pro veřejnost. Nejen stavba takové lodi stojí obrovské peníze, ale i její provoz a placení různých poplatků je dost náročné. Přál bych České republice, aby na ministerstvu dali taky trochu rozpočtu do námořní plavby, po Koženém to už asi nebude žádná sláva, ale aspoň za tu srandu by to stálo.