Mladě frontě, a.s. se podařila v roce 2016 báječná věc. Editoři Světlana a Petr Kotykovi si dali nesmírnou práci s korespondencí mezi Arnoštem Lustigem a Otou Pavlem, ze které se bohužel tu od A.L. nepodařilo objevit. Ale ono to ani tak nevadí, protože to nahrazovala obrovská sbírka fotografií obou rodin, kterou vedl pečlivě právě pan Arnošt. Jde o jedinečné mapování anabáze Lustigových od 21.8.1968, kdy byli v Itálii a hlavě rodiny zbývalo v peněžence pouhých 10 liber. Ale jak je to v Izraeli obvyklé, stát ihned pomohl a přepravil lodí tamní židovské turisty lodí k sobě. Mnozí zůstali. Po roce tehdy relativně mladý Arnošt využil nabídky ze Záhřebu, kde pracoval rok v tamním divadle a celá rodina byla pohromadě. Autor říká, že bylo výtečné, že se jeho syn i dcera naučili za rok chorvatsky. Pak přišla nabídka z americké Iowy na místo univerzitního profesora. V knize je zmíněn i v tisku velice probíraný případ psychického kolapsu Oty Pavla, který jako sportovní novinář na zimních OH v Innsbrucku v r.1964 byl odveden policií v poutech od zapáleného statku a brzy převezen do léčebny. Jediný, kdo se o něj postaral byl A.L. s manželkou, kteří zařídili převoz domů na potřebné léčení. Milovníci příběhů Oty Pavla, zejména o tatínkovi Leovi, mamince Hermíně, bratřích Hugovi a Jirkovi mají díky této půvabné knize k dispozici opravdu kvalitní archiv. Ke knize jsem se dopídil pouhou náhodou, ale i to se občas stává.