Nezdá se mi, že 'Svátosti' jsou něco zvláštního. Dost jsem při čtení vzpomínal na Kahudovu knihu "Vítr, tma, přítomnost", která je objemnější nejen obsahově, ale absolutně vším (naše luhy a háje dnes). Někdy si říkám, že čím horší kniha, tím větší ovace a humbuk ji tu stihnou, někdy zase vidím, že lidi oceňují absolutně cokoliv, pokud je z toho při čtení vyloženě nebolí hlava... speciálně literatura, která balancuje na hranici mainstreamové nudy (sekce knižní novinky) a lidi, co v životě nesáhli po náročnější četbě si u pár věcí řeknou, jaká je tohle pecka. Já tím v podstatě proplul bez zájmu k čemukoliv... druhá polovina do konce se mi definitivně líbila víc a s přibývajícími stránkami se zdála kniha silnější, nicméně, to může být efekt času, který jsem u ní strávil (skoro dva měsíce). Za mě: nevidím důvod, proč po tomhle sáhnout a zabít nad tím čas (po tomhle jsem se pustil do sbírky od Kafky, což mě jen utvrdilo v tom, jak jsou 'Svátosti' slabé. Někdy mám pocit, že lidi se autora bojí a tak žijí v téhle konzervativní nudě "jen tak, aby snad neurazili". Nulové sebevědomí pro vlastní názor. Česká mentalita.) Nejde mi to do hlavy, jak Kahuda a nebo Kafka může být s hodnocením hůře, než tohle? Důvod vidím v českém konzervativním puritánství - jakmile vybočujete, byť jen trochu, všichni vás chtějí sežrat. Takže knihy, podle téhle logiky, se nečtou proto, aby vás někam posunuly, ale proto, že mají být stejné, schematické. Kniha není esence autorových myšlenek, ale jen produkt, co má vypadat dobře na poličce (kterou já mimochodem nemám, všechny knihy mám naházené na kopě dvou malých stolků a upřímně, začíná se mi to líbit víc a víc, než jakákoliv knihovna). Nechci dissovat nebo znít, že tu pranýřuju Přibila, jeho kniha je v pohodě, ale definitivně chci dissovat všechny, kdo tu z ní skákají, jak kdyby to byl objev dekády na literárním poli.

Výborná kniha. Bavila mě. Doporučuji!