O Čestmíru Vejdělkovi jsem neměl nejmenší ponětí, ale teď bych každému tuzemskému příznivci sci-fi žánru nejraději od rána do večera radil, ať se s ním seznámí také. Ne snad, že by Návrat z ráje byla dokonalá kniha, ale je to hodně dobrá kniha plná až překvapivě aktuálních myšlenek. Řekl bych, že zejména tématiku superinteligence měl Vejdělek velmi dobře nastudovanou a hlavně jeho počítač, který potřeboval lidi méně a méně a zdokonaloval se sám, je dnes ještě zajímavější než v šedesátých letech a ten rozkol mezi dobrým sluhou a zlým pánem je přímo vizionářský. Líbila se mi i zpola naivně fantaskní, zpola příjemně se při zemi držící vize futuristické Prahy sedmdesátých let 21. století, no a objevitelským dobrodružstvím pěkně vonělo seznámení s cizí planetou. Jenomže na té planetě to přišlo… Děj byl sice zajímavý, ale občas prostě až moc rozvláčný a upovídaný (hlavně když ho nevyprávěl hlavní hrdina, ale hlavní hrdinka), filozofování se často míjelo účinkem, popisy přírody, stavení a kdečeho dovedly být až neúnosně košaté… Přesto všechno jsem však chtěl číst dál a byl jsem zvědavý, jestli kniha dopadne tak, jak jsem si myslel od začátku. Vydání z roku 1993 se super obálkou Adolfa Borna, které se mi dostalo do rukou coby příjemná příloha časopisu Pevnost (Díky!), je prý kompletní, nezkrácené – to se pozná i podle toho, že oproti těm z let 1964 a 1966 má sto stran navíc. Nejsem rozhodně žádný příznivce cenzury, jenže v tomto případě si tedy myslím, že krácení je přesně to, co Návrat z ráje potřebuje – ovšem vypustil bych hlavně zmíněné zdlouhavé popisy a unavující dialogy, což ale myslím soudruhům vadilo nejméně.

Je sci-fi a je stará sci-fi. No a tohle, tohle je typická stará sci-fi. Je to spíše společenský román a je to na dnešní poměry příšerně ukecané, ale i tak to má něco do sebe. Začátek je k uzoufání nudný, než zjistíme co se kolem děje a než se náš hrdina dostane na Lucii. Začátky na Lucii jsou velmi dobré a v té fázi mě kniha velmi chytila s tím, že jsem se těšil na poznávání lucijské civilizace. No a pak jsem zjistil, že budeme číst ze dvou pohledů a přišla Bis. Chápejte, nic proti Bis, je inteligentní, veskrze sympatická. Ale stejně bych radši objevoval planetu očima Řehoře. Jakmile skončilo objevování a začal boj s Benem, bylo to zase nic moc. Výklad dějin Lucie byl úplně zbytečný. Spousta linií nelogických či nedovysvětlených - jaký že byl ten smysl Umělých? Jak je možné, že všichni Lucijané se na konci chopili práce a začali něco budovat, když celý svůj život jen leželi v drúzách a poroučeli čtvercům? A to začali stavět lodě, které nikdy neviděli, protože celá civilizace létá? Hned opustili své složité zvyky a etiketu? Závěr byl podivně nedotažený - a to jak linie Bis na Lucii, tak linie Řehoře na Zemi. Chtěl jsem návrat na Lucii, chtěl jsem cestu Bis na Zemi, ale nedostalo se mi ani jednoho. Celé to působilo nedomyšleně.