Autor tu s vlídným nadhledem vzpomíná na své dětství, mládí, na svůj život. Na pozadí osobních zážitků tu doznívá viktoriánská doba, s jemným humorem popisuje své cesty v cizině a ze vzpomínek promlouvá i hluboce věřící člověk. Autobiografii vydal pouhý rok před smrtí.

To byly časy, telefon byl oslavován, jako ohromný pokrok, elektrické osvětlení bylo ještě v experimentální fázi, a tak celkově tehdy panovala představa, že všechny světové obtíže, zmizí samy, jedna po druhé --- V laskavém a jemným humorem okořeněném vyprávění - jen tak o životě -vám Jerome v této knížce představí svůj svět, který se vám bude zdát, tak jak ho líčí ve svých vzpomínkách, tak nějak lidštější než dnes --- Je to totiž svět míň syrový, víc romantický, míň věcný, víc uvolněný --- alespoň se takový zdá v Jeromových vzpomínkách, často jakoby navzdory skutečným událostem --- "myslím, že prvních 20 let své literární dráhy jsem byl tím nejotloukanějším anglickým spisovatelem ". Tak se začala Jeromova literární dráha a je moc dobře, že vydržel ;-) --- za svůj první spisovatelský honorář si pak koupil viktoriánský psací stůl, který ho pak provázel skrze celou jeho literární cestu. Přestože Jerome podporoval všechna "kola pokroku a změn", jeho Londýn v jeho vzpomínkách je místem starosvětsky útulným - dokonalým místem pro život, mj. proto, že v něm tehdy nebylo tolik lidí :-). "Byl v něm čas na --- zdvořilost!" Před 40ti lety jste se tu totiž ubírali stinnými alejemi, či přijížděli do líbezných restaurací --- bylo to příjemné místo, že? Úplně pak vidíte, jak se nad městem vznáší --- stín romantiky! Jeromovo vzpomínání tak bylo dobrou volbou pro odpočinkové chvilky hektického konce loňského roku.