No...dočteno, hurá. Zážitek žádný, chvílemi sem se přistihla, že nevím, o čem čtu. Námět podobný americkým filmům, závěr - vyřešení "problému" mě příjemně překvapil.

Kniha se sice četla dobře, ale v jakém tato žena žije světě ? Opravdu si myslí, že když onemocní dítě, že ženy (příp.otcové), zdrhají z práce schválně ? Že když určí doktorka rizikové těhotenství (u mě vysoký tlak), že se to děje ze srandy ? A že mě už ted přednostně na gynekologii neberou ? No a ? Jsem v pořádku, nekope nyní ve mně ten zázrak, čeká doma s tatínkem či babičkou, já v čekarně velmi ráda dám.přednost těhotným. Počtu si knihu. Na druhou stranu jako žena bez dítěte jsem měla také takové přihlouplé názory jako autorka knihy..... takže pokud bude někdy milující matkou, ať napíše, a ono se pozná, co se změnilo.... Já otěhotněla až ve 32 letech, ale radikálně se mi přehodnotil život, tak proč se tak divila kolegyním ? A to nerazím "americkou" výchovu, ale rozhodně mě její názory zvedly ze židle.. Neopovrhuju těmi, které děti nechtějí, to opravdu ne, mám mezi nimi i dvě kamarádky !!