Další parádní kousek od Tondy Markoše, a tak trochu z toho mám pocit, že se tedy pěkně organicky propojily myšlenky, které tak nějak průběžně nadhazoval ve svých předchozích knihách. Srozumitelně líčí možné cesty, jak mohl vzniknout veškerý pozemský život a zároveň i jasně podává, co si on sám pod tím „životem“ vlastně představuje. Není to sice úplně jednoduchá četba, ale v případě nutnosti se zas tak moc nestane, když čtenář sem tam nějakou tu příliš biochemickou či jinak obtížnou pasáž přeskočí. Kvůli přesahům do humanitních věd možná bude leckterý biolog k Evolučnímu tápání trochu skeptický, ale netřeba se hned lekat. Četba nebude marná určitě ani v případě, že byste autorovy závěry nesdíleli. http://www.iliteratura.cz/Clanek/38105/markos-anton-evolucni-tapani-podoby-planetarniho-zivotopisu

Kniha je určená pro čtenáře se solidními znalostmi z oblasti chemie, molekulární a evoluční biologie anebo pro studenty příslušných oborů. Domnívám se ale, že se mi podařilo navzdory tomu zachytit a dál sledovat, co mi chtěl autor říct. Měl jsem paradoxně větší problém s četbou spíše vágních lichých kapitol, ve kterých Markoš přistupuje k tématu teoretičtěji, filosoficky anebo z perspektivy vybraných humanitních věd. Zmiňuje jich sice řadu spolu s klíčovými představiteli, neříká k nim však nic určitějšího a nezdálo se mi, že by v nich ukotvil přírodovědnou část, která tak zůstává i bez nich svébytná a nevyžaduje hlubší humanitně vědní reflexi. Považuji za nejpřínosnější a zároveň nejkontroverznější pisatelovo pojetí života jako "nadaného" pamětí, zkušeností a rozuměním. Markoš tak otevírá na jedné straně možnosti nedeterministického pojetí živého, činí ale na druhé straně z rozumění prázdnou, zdánlivě vševysvětlující metaforu. Ačkoli hodnotím knihu kladně, doporučil bych spíše Markošovo skvělé TAJEMSTVÍ HLADINY, vůči které by výše uvedené výtky neobstály.