Zájemci o období t.zv. II.republiky mají díky vydavatelství Academia možnost dozvědět se o zajímavé osobnosti člověka, který byl za kolaboraci po válce souzen, moc se toho zřejmě neprokázalo a většina čtenářů (ke kterým se počítám) o tomto člověku nic nevěděla. "Více než deset let se literární historik Eduard Burget věnoval studiu života a díla spisovatele a dramatika Františka Zavřela. Ten byl výraznou osobností meziválečné české kultury, která proslula především historickými dramaty oslavujícími kult nadčlověka." praví audiozáznam stanice Vltava. Nebyl demokrat, obdivoval Benita Mussoliniho, ale nejvýraznějším filozofickým inspiračním zdrojem byla filozofie Friedricha Nietzscheho, touha po nadčlověku, který společnost vyvede z krize. V meziválečném období Zavřel zastával názor, že liberálně-demokratická společnost se dostává do krizí, proto je potřeba, aby se na scéně objevil silný jedinec, který ji z krize vyvede. Inspirací mu byly velké osobnosti. Tomu odpovídalo i jeho pracovní zařazení za Protektorátu ve vysoké úřednické funkci na ministerstvu osvěty u Emanuela Moravce. I u K.H. Franka byl dobře zapsán (i když částečný Žid), ale náckové měli svůj žebříček hodnocení. František Zavřel v něm obstál. Po II. světové válce byl vyšetřován pro podezření z kolaborantství, období od května do září 1945 strávil ve vyšetřovací vazbě. Podruhé byl zatčen v září 1946, kdy mu bylo prokázáno členství ve Vlajce. Propuštěn byl v říjnu 1946; v říjnu 1947 bylo řízení zastaveno, jako důvod byla uvedena duševní choroba. Ještě předtím, v listopadu 1946, mu byla odebrána penze a bylo požadováno přes čtvrt miliónu Kčs jako náhrada mzdy vyplacené v období Protektorátu. Dne 20. listopadu 1947 byl zcela zubožený nalezen v pražských Letenských sadech, kde přespával; ačkoliv byl ihned převezen do nemocnice Na Františku, 4. prosince 1947 po několika záchvatech mrtvice zemřel dne 4.12.1947. Cením si pečlivosti autora. Napsal výtečnou studii osoby, o které říká: " Těžko bychom dnes mohli Františka Zavřela označit za kolaboranta v pravém slova smyslu. Hodilo by se spíše označení konjunkturalista – tedy člověk, který se z nové politické konstelace v letech 1938–1945 snažil pro sebe vytěžit co nejvíc." Zajímavý názor ! Konec konců hodnocení knihy si čtenář udělá sám. Osobně ne se vším souhlasím, ale v tom je kouzlo knih.

Je to sice obsáhlé, hodně špatně se to čte, o dramatice a divadle toho autor evidentně moc neví, ale nejvíc mi vadila taková ta obhajoba Zavřelovy očividné kolaborace a poplatnosti nacistické ideologii. Vlastně z toho vychází jako takový chudáček, kterému ale vůbec nevadilo psát ty své děsivosti v době, kdy se odváželi jeho spoluobčané do koncentráků. Hvězdu jen za tu tloušťku, nerada.