Martin Petiška vydal už mnoho knih příběhů. Příběhy sbírá od lidí známých i méně známých a v mnoha z nich se zaměřuje na anděly. Kniha Deník anděla strážného je zaměřena především na anděly strážné: Jak si je představujeme? Jak asi zasahují do našeho života? Nemohli bychom se na svůj život podívat také jinak, kdybychom se na něj podívali z pohledu anděla strážného? Najdeme tu příběhy obrovských životních náhod spojených s anděly – věděli jste například, že při hledání sošky anděla zapadlého do závěje či při pomoci andělovi jedoucímu z besídky na nádraží můžete poznat svého životního partnera? Mnohé příběhy nám také přibližují bezprostřední pohled na svět, který mají děti – a dospělí se mohou jejich pohledem v mnohém inspirovat, případně se tu dozvíme zajímavé „rodinné zvyky“, které se v některých rodinách předávají z generace na generaci a pomáhají jejich členům přenášet se přes životní těžkosti a problémy ve vztazích. Obzvlášť se mi líbil příběh o vytrvalosti lásky, kdy se člověku v těžké životní situaci stane „andělem“ někdo z jeho nejbližších s názvem Sport a láska. Všechny příběhy jsou krátké a velice poetické – někdy na můj vkus až příliš „polopatické“ a „sladké“. Pokud ale máte tu správnou náladu ke čtení této knihy a dávkujete si příběhy po troškách, určitě se vyplatí nad podobnými příběhy zastavit a popřemýšlet. Třeba tu najdete i inspiraci, jak se stát „andělem“ pro druhé. "Uděláme si vejlet do ráje." "Do ráje?" Žasnu. "Hmmm." "DO RÁJE?" Ještě nějakou dobu bych chtěla být tady na zemi, která má do ráje daleko, ale stejně... Kéž by se dalo do ráje jezdit snadno, samozřejmě, jak si to náš chlapeček zřejmě představuje. "Vždyť víš, že to nejde. Jak bys tam chtěl jet?" "Budeme dělat, jako že jsme v ráji." "Jak?" "Budeme si říkat samé hezké věci. Budeme na sebe... jako v ráji. Usmívat se... a jíst dobroty..."