Jestli je alespoň polovina věcí, o kterých se v této knize píše, skutečně pravdivá, tak už se nebojím smrti. Zda se experiment s předměty uloženými do rakve vydařil, ale nechci prozrazovat, s ohledem na další čtenáře. Autor je svým původním povoláním novinář, není to lékař ani psycholog, a to ve mě vzbuzuje obavu o věrohodnost knihy. Všichni asi víme, čeho jsou novináři pro senzaci schopni. Ale nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Autor se navíc otázkami, co následuje po smrti, zaobírá už řadu let, dokonce založil Institut pro výzkum neobvyklých zážitků. Nebudu zde hodnotit vlastní průběh experimentu, ale co považuji za jeden z nejvěších přínosů knihy, je seznámení s médii, tj. lidmi zajišťujícími zprostředkování kontaktu živých a mrtvých. O médiích jsem toho moc nevěděla, netušila jsem, jakým způsobem navazují kontakty s mrtvými. Zajímavé byly jejich popisy, jak se staly médii, jaké bylo jejich dětství či jak se vyrovnávaly se svými neobvyklými schopnostmi. Většina z nich podrobně popisuje, co se děje s duší poté, co opustí tělo. V tomto byla kniha velice přínosná. Co mě ale na knize iritovalo, že autor moc nebral ohledy na svého zesnulého otce, resp. na jeho duši. Přišlo mi, že se snažil získat informace o předmětech uložených v rakvi za každou cenu. Prostě moc tlačil na pilu, jako by mu nestačilo, že se každému z médií podařilo jeho otce zkontaktovat. Už to považuji za něco neskutečného.

Velmi zajímavý nápad na téma, které zajímá každého. Kniha je psaná poutavě, i když jsem si musela zvykat na to, že nejsou používány uvozovky pro přímou řeč. Opravdu stojí za přečtení.