Adolf Kolínský byl zajímavá osobnost a je dobře, že vznikla práce, která ho ukazuje v realističtějším světle než jednostranná komunistická chvála. Bohužel si ale zdroje informací o něm tak protiřečí a jsou natolik pochybné (sám Kolínský vypovídal, zřejmě pod vlivem okolí a dobové atmosféry, někdy až protichůdně), že se dá těžko sestavit i jen pravděpodobný sled jeho činů, natož poznat jeho motivy. Větší zájem ve mně vlastně budily podmínky na gestapu - jak se tam dostal a dokázal tam, podezřelý z pomoci Čechům, tak dlouho vydržet. To není námětem knihy, což je v pořádku, horší je ale její neurovnaná výstavba. Neustálé přerušování textu, protože "bude řečeno později", aniž se zmiňuje kde, takže návaznost na právě napsané je těžké případně dohledat (u osob by se hodil třeba stručný životopis pod čarou); řazení informací místy zmatečné a nelogické; roztříštěnost citací z různých starších prací o Kolínském - Nečas z nich průběžně cituje, ale vždy jen kratičké úryvky nebo nepřímo, takže závěrečné shrnutí "jak jsme viděli u Michalové", už jsem si nedokázala spojit s jejím textem. Co se o Kolínském dalo najít, Nečas zpracoval, ale chtělo by to soudržnější text řazený možná spíš do větších tematických kapitol, aby se v něm lépe orientovalo. I tak je ale kniha zajímavá a krom ústřední postavy mnohé vypovídá o relevanci komunistické historiografie a poválečných svědectví vůbec - pravda se, jak vidno, mění v závislosti na čase, a to i u očitých svědků.

Konfrontace výpovědí z archivních dokumentů, informací z publikací a článků dobově ovlivněných a různých svědectví, které se autorovi podařilo sesbírat. Navzájem si odporující tvrzení vzápětí za sebou kladená jsou protichůdná jen na první dojem. Díky nim si lze totiž sestavit plastičtější obraz člověka v jádru dobrého a statečného, možná trochu lehkomyslného, na jehož skutky lze hledět s pochopením. Text sice působí poněkud kostrbatě, ale je velmi dobrým podnětem k zamyšlení.