Zaujala mě ta obálka a celá ta grafika. Stálo to tady ve školní knihovně, tak mi to nedalo. Vzala jsem to jedním vrzem. Kapelu jsem neposlouchala nijak vášnivě, hudba nemá v mém životě zrovna extra pozici. Ten rozhovor s D.K. je rozhodně napínavý, vlastně mě nenapadlo, že už je to starej chlap. Od dětství jediný cíl a jediný směr. To je vždycky silné. Výpovědi plejády rozličných lidí, které tvoří druhou část knihy, jsou většinou o ničem a nic by se nestalo, kdyby nebyly vůbec vysloveny. Nicméně to na mě v momentech, kdy se D.K. více pouštěl do společenských témat působilo dost prostince a nemohu si pomoci, ale bylo z toho patrné, že čím je člověk starší a společensky angažovanější, tím více je znát, když mu chybí nějaké ucelené formální vzdělání.

Celkově vzato rozhodně zajímavá a přínosná kniha, ale asi jsem čekal něco víc. Pozitivem budiž to, že Koller toho o sobě prozradí opravdu hodně a čtenář se dozví věci, o kterých mnohdy nemá ponětí (kdo "přebral" Kolerovi první manželku, že i on jel v drogách atd.) a nebojí se přiznat i vlastní chyby a selhání z mládí. Rozhovor je přímý, otázky zcela jasné a zpovídaný i tazatel se příjemně a věcně doplňují. Je ale pravda, že mi tu hodně informací chybělo (ani slovo o skupině Alias, o většině alb Lucie se úplně mlčí, sólové a jiné projekty Kollera jsou zmíněny jen letmo a ne všechny), což mě trošku zklamalo. Formát knihy je hodně zvláštní a dát na více než polovině stran prostor různým osobnostem, které se o Kollerovi vyjadřují, je sice dobrý nápad, ale prostor je zbytečně velký, názory se mnohdy opakují a někdy jsou vytržené z kontextu. Jako celek je ale kniha velmi dobrá a i vzhledem k unikátním fotkám určitě stojí za přečtení, jestli bych se k ní ale někdy vrátil, je otázka. 75 %