Velmi zajímavá publikace, z níž se dozvíte, komu dal prezident Gottwald v případech trestu smrti milost (změněn na doživotní odnětí svobody, případně dlouholeté tresty odnětí svobody). V některých případech se jedná o otřesná zjištění, poněvadž milost dostaly dvě vražedkyně většího počtu svých dětí (Františka Maxová, Anežka Ambrožová), případně několik nacistických zločinců, slovenských fašistů, kolaborantů s nacisty (např. otřesný Miroslav Pošík, jenž mučil v roce 1941 i Marii Zápotockou). V 21 případech dal Gottwald milost politickým "delikventům", účastníkům protikomunistického odboje. Tyto případy souvisí často s agenty chodci (např. Štěpánem Gavendou), skupinou Světlana, případně s několika údajnými pokusy o puče, jež měly vést ke svržení komunistů v ČSR. Pro mě byly nejzajímavější případy Horymíra Reclíka a dvojice Jaroslav Mézl a Martin Valaštiak. Jedná se o aktivní účastníky protinacistického odboje (zejména v případě Mézla a Valaštiaka), kteří se pod tlakem stali konfidenty gestapa a v této roli zavinili smrt řady jiných odbojářů. Při udělení milosti bylo přihlédnuto k zásluhám Mézla a Valaštiaka v odboji proti Němcům (Mézl ve Francii roku 1940 a u partyzánů na Slovensku a Moravě v roce 1944, Valaštiak v SSSR po přechodu na stranu sovětských partyzánů a potom na Slovensku a Moravě v roce 1944), přestože na podzim 1944 prokazatelně zavinili smrt minimálně 11 vlastenců z obcí Buková a Lipová na Drahanské vrchovině. Další velmi zajímavou kapitolou je pojednání o třech Henleinovcích, kteří se 13. 9. 1938 podíleli na teroristické akci proti českým četníkům v Habartově na Sokolovsku. Poměrně se vymyká příběh maďarského nacionalisty Jánose Esterházyho, který si podle mě trest smrti opravdu nezasloužil (svobody se nedočkal, v roce 1957 zemřel na Mírově na TBC). V knize je plno zajímavých příběhů, většina z nich má ovšem v publikaci své "protějšky", tj. velmi podobné příběhy. Je skutečně obrovská ztráta, že již pan historik Ivo Pejčoch není na tomto světě! Hodnocení knihy: 85 %