Krátký příběh o tom, co nám vše v životě pomáhá i když to třeba nevidíme nebo je to pro nás úplně běžné. Starším lidem jenom malé věci pomáhají strašně moc. Prijde jim to jako malý zázrak. Ale jak říká závěr knihy: "Pomůcky umějí dobře pomáhat, ale nejlíp to umí člověk. "

Znám autorku jako úžasnou bytost, tak jsem byla zvědavá i na její literární tvorbu. A musím říct, že mě to dost rozsekalo. Četla jsem to dětem a uvědomovala jsem si, jak mi dělá problém o některých věcech mluvit. Jako by tím, že se o tom nebude mluvit byl svět nějaký "hezčí". Ale to je samozřejmě jen sebeklam. Je strašně důležité, aby se o tom mluvilo a aby děti věděly, že ne každý je zdravý (někdo je odkázán na vozík, někdo má protézu, někdo nevidí...), a proto je dobré si zdraví vážit a pomáhat těm, kteří takové štěstí neměli. Je důležité nezapomínat, že stáří je obtížné a přináší mnoho problémů, který si mladý člověk vůbec neuvědomuje. A tahle kniha je úžasná v tom, že tato tíživá témata podává s lehkostí a samozřejmostí, mile a s krásnými ilustracemi. Např. situaci, kdy strejda spadne z vozíku, popisuje: „Zavolali jsme silného Františka a strýce jsme společně posadili. Pak jsme mu uvařili horký čaj, který má moc rád. Dal si do něj med, jako když byl malý kluk. Když člověk spadne, musí se pak svět dát zpátky do pořádku. Med na to pomáhá.“ Zkrátka - kniha je skvělá a velmi záslužná. 10* z 5