hned úvodem doporučím komentář od pajaroh předemnou a taky i ten první od meluzeny...kniha z výprodeje v Dobrovském, zaujala tématem. Ale úplně mi nesedla forma psaní. dokud šlo jen o zápisky samotného Jóna, ještě fajn, v "básnických! pasážích jsem se ztrácela, rušily mě a měla jsem tendence je přelétávat. Románem se nesl i takový "moderní" nádech, slova s chutí a vůní 21.století a to mě taky rušilo. Celkově však zajímavé, dovídáme se spoustu věcí o dobovém životě. Vztazích mezi lidmi..o četnosti jména Jón :) a obzvlášť zajímavé byly popisy léčení a zdravotnictví té doby. Škoda jen, že kniha je vlastně fikcí a my už se nedozvíme, jak to teda doopravdy bylo... Za mě 3,5*...škoda že ta půlka nelze..

Mývatn, Dyrhólar, Skaftafell... tyhle názvy mi znějí jako modlitba a je zajímavé se dočíst, jak tyto části Islandu asi vypadaly roku 1755, kdy Katla a její popel nedala spát nikomu. Rozdíly v současné době blednou, ale žití v přítomnosti a severské "trudomyslnosti" se život na Islandu nezbavil. Forma knihy je originální, dopisy/úvahy jsou psány uvěřitelným dobovým stylem. A Jón - kněz ohně - musel být zajímavá osobnost. Je pravda, že jsem se občas v jeho zápisech ztratila a toulala se myšlenkami jinde, ale popisy zimního cestování (vozu s haší taženém unaveným koněm a obklopeném krkavci), bouří, černého popelového sněhu a života v jeskyni mě rychle vrátily zpět. Odkazy na literaturu, překlady, tehdejší hospodářské poměry a léčebné metody jsou sice stručné, ale věrohodné a ukazují na všestrannost popisované postavy a také zaujetí autora. Čtenář si uvědomí, jak těžké bylo žít, cestovat, jak odolní museli lidé být, aby přežili dlouhé pochody, rybolov... nebo aby prostě jen přežili. Spíše peklo než ráj (jak je v současné době Island zobrazován), ale tak nějak krásné peklo. Doporučuji všem "týdenním" turistům na Islandu. "Buřňáci tedy začali hnízdit a mají v úmyslu vyvést mladé ve stínu nebezpečné Katly: život je zarputilý a nic jej nepřemůže."