Knihu jsem dočetla před pár dny a stále o ní přemýšlím. Nemůžu se v žádném případě srovnávat s historiky a znalci. Mám jen ráda historii, obzvláště tu českou. Na zámku Konopiště jsem vyslechla obě verze vyprávění (měli jsme štěstí na průvodkyni a dost času na všechny prohlídkové okruhy), snad tady si paní Žofie s Františkem získali mé prví sympatie, srdce a zájem o jejich příběh. I po letech je mi nesmírně líto tragického konce jejich životů, lásky, promarněné snahy něco změnit a dokázat, ale hlavně jejich dětí. Necítím se na hodnocení odborné kvality této knihy, mně se ovšem četla dobře a o většině informací v ní obsažených jsem už "někde" slyšela či četla. Nejsme ani zastánce monarchie, jen se domnívám, že pokud Vám něco patří a máte k dané věci vztah, komu ji předat, děláte vše proto, abyste danou věc předali jen v té nejlepší kvalitě a hodnotě. Nevím proč, ale při četbě mi několikrát sklouzla myšlenka na princeznu Dianu a všechny konspirační teorie o jejím životě a smrti. Čest jejich památce, všem obětem 1. světové války a jejím sirotkům!

Zajímavé názory anglických autorů na arcivévodu a jeho okolí, beru to jako autobiografii hlavních hrdinů knihy- tam je dovoleno nekritické hodnocení posuzovaných, a jako částečně literaturu faktu - popisující okolnosti sarajevského atentátu.