Český čtenář dostává do rukou nejpřekládanější básnickou sbírku slovinské básnířky Mety Kušarové. Najde v ní podstatu její poezie, která je slovy autora doslovu Petera Kuhara „lehkou metatezí, tajemnou krajinou slov, jež nás překvapuje a dotýká se nás mnoha lyrickými odstíny, slovními a významovými obraty“. Autorčin básnický jazyk dosahuje ve sbírce svého vrcholu, jak vybroušeností slovní zásoby, neobvyklými asociacemi, tak bohatstvím nezvyklých slovních spojení, odkazy k minulosti a k reáliím.