Nepřistupoval jsem ke knize jako k detektivce. Zaujal mě strmý vzestup paní Třeštíkové a knihu jsem začal číst na doporučení. Kniha se zpočátku tváří jako detektivní příběh. Koneckonců i tak končí. To mezi tím je objasnění, přiblížení a psychologie jednotlivých postav příběhu. Celkově vzato mi přijde vše uspěchané a nedotažené. Jistě, postavy jsou propletené a zápletka svoji jednoduchostí činí vyšetřovaní složitějším, než se zdá. Nicméně prostor nedostali kriminalisté, nýbrž podezřelí. A možná to mělo být naopak. Rozumím touze překvapit, ale chápu i nevýraznost celku. Styl psaní je zajímavý, ale ve finále ničím překvapivý. Není to osudová kniha. Proniknete jí a vylezete suší. Neulpí na Vás její dech, ani prach...

Tak tady se zase přebíjí názory čtenářů. Pro mě to byla zábava. Klubko lidí, každý trochu vyšinutý. Krimi žánr mi to nepřipomínalo, o tom mám jiné představy. Zvědavá jsem byla na rozuzlení moc, ale to rozmotání partnerských vztahů - nějak drhlo. Švédština mi nic neříkala, ale hlavní hrdince zřejmě ano. Čtyři hvězdičky pro českou autorku.