Poslední dobou komentáře ke knihám nepíšu, ale tady udělám výjimku. Na úvod musím podotknout, že jsem podle obálky, anotace a faktu, že to vydalo CooBoo, čekala něco úplně jiného. Že se jedná o příběh, který prožila sama autorka (a neodehrává se v současnosti), jsem si všimla až doma. To je dobře, jinak bych si totiž knihu nejspíš nekoupila a to by byla škoda. Moc se mi líbí autorčin netradiční styl vyprávění. Chvílemi jsem měla pocit, že osmáctiletá Ivana s cigaretou v ruce a sukní z obarvených plínek sedí naproti mně a vypráví mi to. Není to žádná óda na Francii a na její překrásné památky a kulturu, ale přesto mám po přečtení pocit, že jsem z jejího vyprávění tehdejší Francii poznala víc, než bych myslela. Ivana Peroutková to prostě píše tak, jak to tehdy bylo, jak to sama v tu chvíli cítila. V knize se objevuje spousta postav, které se jí nějakým způsobem připletly do cesty, a na konci se dozvíme, jak to s většinou z nich dopadlo. Mně byla Ivana sympatická, prostě reálná, náctiletá dívka, které nechybí kuráž. Vlastně ani neví, co chce, ale je si jistá tím, co nechce. Alespoň tak na mě působila. Osobně bych s ní na podobný trip klidně ráda vyrazila. Přečetla jsem to za jedno dopoledne, což se mi obvykle u tohoto žánru nestává. Nejprve jsem knihu hodnotila 5*, po chvilce přemýšlení dávám 4*, přeci jen jsou i lepší knížky :)

Narozdíl od ostatních musím říct, že se mi kniha četla úžasně, nedokázala jsem se odtrhnout a měla jsem ji přečtenou během chvíle. Možná to je tím, že jsem ve věku Ivany. Možná to je tím, že o Francii v poslední době hodně sním. Ať už to je jakkoliv, mě knížka ohromně bavila, i když teda byla chvílemi trochu slabší, ale dle mého názoru opravdu jen trošku. No prostě krásná oddychovka, která mě během zkouškového období na chvíli uklidnila a vnesla mi do života trochu té lehkosti a Francie.