Jan Vojtko si zafantazíroval, napsal knihu a vytvořil svět plný lidového folklóru, fantasie, mystiky, hororu a bohužel i velké pohádky. Líbilo se mi například, jak zkušeně buduje vztahy dětí jedné party, jak pracuje se staroslovanskými pohanskými motivy, jak graduje pátrání i napětí. Vyprávění občas sklouzlo do nereálných až neuvěřitelných situací, které vyprávění z života jedné vesnice doslova pohřbívají. Nakonec jsem se s mixem různých žánrů ale smířil a Moranu Mařenu docela chválím. Především oceňuji dovedně začleněný lidový folklór, který se prolíná celým příběhem.

,,Ve světě se pomalu otvíraly brány do tmy, z níž přicházeli ti, co už nebyli. A s nimi ta, co dokáže čarovat..." Na hoře kamenů jsou slyšet hlasy Smrtholka rozčesala své dlouhé vlasy. Keltské kameny pukají. Čtyři kamarádi své přání říkají. A Morana, královna Samhainu, odložila závoj. Stínoví lidé se dívají... Triglave! Vesno! Živo! Morano! Příběh o dětech, pro děti, plný fantazie, magie, kouzel a čar. Pro někoho možná horor, pro mě chvílemi naivní, úsměvné, přesto zajímavé povídání o slovanských obyčejích. Citace z Wikipedie přítomná. Přání je otcem myšlenky (Gaius Julius Caesar). P.S.: Ale vždy je třeba si přání řádně promyslet ( Evelyny) Audiokniha: Milena Steinmasslová čte zpočátku trochu nachlazeně, přesto zábavně, vnímavě. Celkový dojem z audioknihy: poloprofesionální. Komu Morana svými vlasy svázala ruce? Produkci, zvukaři, střihači ?