Děti si hrají často v obýváku u knihovny a já většinou neodolám a prohlížím si naše knížky. A naposledy mi padla do oka kniha The Illustrated Man od R. Bradburyho. Hned jsem ji vytáhla a začetla se do ní. Když pak přišel manžel z práce, už jsem mu o ní nadšeně povídala:-) Jedná se o sbírku povídek, které k sobě váže právě postava ilustrovaného muže. Ale jinak než bychom si bez znalosti kontextu představovali. Každé povídce odpovídá jedno tetování na těle ilustrovaného muže. S příchodem noci se začnou tetování pohybovat a vyprávět příběhy, které jsou zároveň předpovědmi budoucnosti... Neznámý vypravěč potkává jednoho dne ilustrovaného muže a my společně s ním máme možnost sledovat v jednotlivých povídkách příběhy z jeho tetování. Povídek v mém britském vydání z roku 1977 je 16. V českém vydání je jich 18. Abych mohla s klidným srdcem ohodnotit knihu, tak jsem si zbylé povídky dohledala a také přečetla:-) Ve výsledku jsem jich přečetla 20. Ne, nespletla jsem se, opravdu 20. Vtip je v tom, že mé vydání obsahuje 2 povídky (Usher II a Playground), které nejsou v původním vydání (z roku 1951) vůbec obsažené. Povídka Playground asi ani nebyla přeložena do češtiny, nepodařilo se mi ji česky dohledat. Po přečtení první povídky Savana jsem si zapsala „wow“ a věděla jsem, že jsem objevila po F. Kafkovi dalšího spisovatele, který si mě získal. … R. Bradbury nastavuje prostřednictvím postav ve svých povídkách lidem zrcadlo. Vyhrocuje situaci, aby ukázal člověka, jeho pocity a jednání v těch nejkrajnějších momentech. Jedná se sice o sci-fi, ale jiné planety jsou pouhou kulisou (Mars se v nich objevuje na „100+1” způsobů). To, o co podle mě v povídkách jde, je člověk jakožto tvor ženoucí se za něčím, mající své limity, atd. … Povídky mi byly jistým odrazovým můstkem k hledání v sobě. Bradbury umí uhodit hřebíček na hlavičku a dokáže vyhmátnout lidské vlastnosti, o kterých radši nepřemýšlíme moc často. Poselství jeho povídek je a bude stále aktuální, protože člověk se jen tak nezmění! Autor přesto nemoralizuje, pouze prostřednictvím postav nechává vyznít, jaký lidské vlastnosti nebo chování mají dopad na člověka samotného. To považuju za geniální. … Povídky kromě jednoho hlavního tématu naťukávají mnoho dalších. Bradbury dokáže na malém prostoru povídky nenásilně začlenit ale i nezačlenit (přesto to tam najdete) mnoho podnětů k přemýšlení. Všech 19 povídek (kromě Playground) jsem rozepsala, tak jestli vám nevadí, že obsahují anglické citáty, mé myšlenkové pochody a nemáte zrovna nic lepšího na čtení, tak tady jsou: https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/osice-280091 Kniha jako celek má i skvěle promyšlenou pointu. Ilustrovaný muž byla má druhá kniha od R. Bradburyho (předtím jsem četla Strom duchů) a určitě nebyla od něj tou poslední.

Nejsem povídkový typ. Téměř nečtu sci-fi ani ostatní žánry, které se knihou prolínají. Tudíž vůbec neznám autora. Četla jsem ušima ve skvělém podání Hercula Poirota - pana Meduny. Audiokniha má zajímavý zvukový doprovod. Styl, jazyk, fantazie, obrazy, poetika, barvitost a nad to vše zvláštní nadhled a hra s motivy. Asi tak do poloviny povídek jsem fascinovaně poslouchala Savanu, Marionety - humorem mi připomíná Roalda Dahla - Lampiony, Dlouhý déšť, Astronaut . . . . .stále dokola. Pak najednou přišla přesycenost tématy, Marťany? Že by něco přece jen bylo na laciném moralizování? Nicméně povídky jsou báječné a po troše odpočinku se ještě vrátím a vše si užiji novou chutí ☀️ P.S. Osici díky za komentář jednotlivých povídek !