Chvála bláznivosti - jestli tím Erasmus Rotterdamský neměl na mysli Dobrodružství Jeronýma Moucherota, tak je něco prohnilého v historii nizozemské. Tahle čirá radost z absurdnosti přináší neskutečný zážitek, kterému se vyrovná pouze opakované čtení Tooleova Spolčení hlupců. S aristokratickou ješitností si spektakulární pojišťovák vykračuje světem a dává za uši nepředvídatelnu, jež může nabýt podoby žraloků ve zdech, žárlivých goril či pepitových vzorů. Přitom nedokážu říct, zdali je autor lepší v delších epizodách, nebo dvoustránkových kraťasech. V prvním případě ohromuje rozpustilostí, v druhém zase dává k dobru odzbrojující pointy. Jestli ale hledáte scenáristickou příčetnost, jste na špatné adrese. Prim tu hraje slovní humor, surrealistická abstraktnost a milé šílenství infantilního výtvarníka. S čímž souvisí dokonalá kresba - groteskní v detailech, fantastická v kompozici a neodolatelná v nápadech. Do toho můj Bengálský tygře, jdi a ukaž světu, že ty, na rozdíl ode mne, na to máš!

("And I said, Hey a-ay, hey a-ay, If crazy equals genius, Hey a-ay, hey a-ay, If crazy equals genius, Then I'm a fucking arsonist, I'm a rocket scientist, Hey a-ay, hey a-ay, If crazy equals genius." ... Crazy=Genius - Panic! At the disco) Vtipné, zajímavé, ujeté, fantaskní. Je sice šance, že jsem všechno úplně na 100% nepochopila, ale nejsem si jistá, jestli při prvním čtení každý ano. Víc u jednotlivých příběhů.