Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "3. Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj" Konečně. Konečně něco splnilo velká očekávání a to do písmenka. Jméno větru je krásně napsaná fantasy kniha a Rothfuss zde sází slova tak jako jeho hrdina Kvothe vybrnkává své tóny loutnu – dokonale. Jméno větru je bravurní koncert slov, které do vět Rothfuss řetězí s pečlivostí švýcarských hodinářů. Tady skutečně nic nepůsobí jako výplň, zbytečně ani nemístně. Zpětně vyprávěný příběh není v první knize vyloženě epický, o to více však vyniklo autorovo umění (je až k neuvěření, že ho s textem na mnoha místech posílali k šípku). Velkou pochvalu si zaslouží i citlivý překlad Jany Rečkové (R.I.P. :(), které jsem jinak jakožto autorce bohužel příliš na chuť nepřišel. Kvothe je prvotřídní hrdina, jež v zapadlém hostinci U pocestného kamene postupně poodkrývá své kostlivce ze skříně. Jméno větru však přetéká dalšími nezapomenutelnými postavami. Ať už jde o zdánlivě pomateného mistra jmenovače Elodina, bodrého mistra řemesel Kilvina, lichvářka Devi či rivala Ambrose, vždy jde o charaktery, které díky autorovu mistrovství na stránkách knih ožívají. Místy mne malinko štvala akorát Denna, ale i ta je spíše komplikovaná než špatně napsaná a Kvothova poloslepá láska k ní je vlastně až bolestně reálná. Z Jména větru je cítit, že jde o jakýsi odrazový můstek pro epičtější dobrodružství. Civilnější přístup a poklidnější tempo vyprávění, jsou však aspekty jedinečného kouzla prvního dne Kroniky Královraha. Mohl bych tu o Jménu větru básnit dál. Rozplývat se nad jedinečným a promyšleným systémem magie, vyzdvihovat obsažená témata, chválit autorův popis draka obecného, nebo velebit lehkost, s jakou se autor vyhnul většině klišé, ale tohle by si měl každý fanoušek fantastické literatury zažít sám! Kniha byla fantastickým dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji. Zkráceně? Úžasný úvod fantastického příběhu, ve kterém je každá z cca 650 stran svébytným zážitkem. Jednoduše kniha, která je zde i při svých 93 % pořád podhodnocená. Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: plných 100 %

Slušný fantasy příběh. Souhlasím s názory, že to není nic nového pod sluncem, žádný wow efekt se u mě nekonal, přesto se mi kniha dobře četla a bavila mě. Jde o příběh nadaného dítěte, které přijde o rodiče a musí se samo protloukat světem přes spodinu společnosti, ale díky svému talentu a povaze se mu to podaří a dostane se na vysněnou univerzitu... a celou cestu ho vede touha po pomstění smrti rodičů... opravdu nic překvapivého. Pěkný je trochu jiný druh magie, zajímavě naznačený magický svět a tajemní tvorové a slibné jsou náznaky střetů a bojů v příštích dílech. Trochu na nervy leze Kvotheho samolibost, to, že ze všeho lehce vyvázne, bych nekritizovala, to je úděl hrdinů a proto to tak rádi čteme. Já jsem spokojená a ráda se v budoucnu pustím do dalšího dílu.