„Co by pro tebe bylo horší? Kdyby umřel pes, nebo táta?“ Dobré čtení, nečekejte ale zápletku. Až v polovině mi došlo, že dějová osnova bude celá o hledání příčin, které hrdinku pohánějí. Jinak hlavně řádně depresivní čtení, jež ocení především ti, co se nenarodili se zlatou lžičkou, takže jim poměry na vlámském venkově nepřijdou zas až tak moc sci-fi. Zároveň oceňuji, že zlo tentokrát nepochází z rodičovské strany, přehlédneme-li tedy alkoholismus a apatii, kteréžto vlastnosti pro výchovu dětí nejsou úplně ideální. Ne, tady se to mele mezi vrstevníky, kteří se snaží zapadnout do party, a zároveň netuší, co je ještě v normě a co už je přes čáru. A že to Lize Spitová nechá vygradovat do extrému, o tom žádná, až mi bylo zatěžko pochopit psychiku jednotlivých postav. Problém je však vyvrcholení, kdy člověk čeká, jaká že to bude odveta, co hrdinka po letech plánuje a ono v podstatě moc nic. Zpětně to těm čtyři sta padesáti stranám, které se vůbec nečetly jednoduše, nedokážu úplně odpustit.

Na mě byla kniha později hodně drsná a depresivní. Ale Lise Spitová umí psát a umí psát poutavě, dojemně, napínavě i nemilosrdně.