Tentokrát jsem se syfilitickým vředem v úvodu nenechala odradit a pustila se do čtení. Těšilo mne o to víc, že jsem tentokrát v dlaních nesvírala výtisk z knihovny, ale vlastní knihu, kterou mi v rámci 50% slevy u KD koupil manžel spolu s ostatními vyšlými díly a komplet Cizinkou. (Tohle není reklama, jen dík, protože mi to značně ušetřilo dilema i finanční výdaje, a manžel byl prostší o lámání si hlavy s vymýšlením narozeninového dárku.) Gabaldonová psát umí, takže jsem byla rychle vtažena do děje a každý den se těšila, až knihu opět vezmu do ruky a budu pokračovat. I když druhý svazek považuji za lepší (četla jsem na přeskáčku), Důvěrná záležitost nebyla špatná. Trochu mi chybělo hlubší představení jednotlivých postav pro ty, co třeba touto knihou začínají, a sama jsem měla trochu problém se zorientovat ve jménech a titulech, což je pro pochopení zápletky a její rozuzlení klíčové. Na konci jsem tedy trochu nepobírala, což mému zážitku mírně ubralo, ale svědomitě bych řekla, že to byla valem moje vina, protože jsem se příliš nesoustředila. (Ti malí škůdci, co máme doma a zoveme je svými potomky, totiž mají radar na chvíle, kdy si maminka chce zalézt do knihy, a neustále mne vytahují zpátky do rodičovské reality.) Kdybych hledala negativa, nejvíc mi vadilo vizuální vylíčení Quarryho. Nevím proč, na základě jiných povídek a knih jsem ho ve své hlavě viděla jako vysokého štíhlého zrzka, něco na způsob Calluma Turnera ve Fantastických zvířatech. (Stejně tak si Johnova bratra Hala představuji jako komodora Norringtona z Pirátů, a ne jako toho fuj herce, co ho vybrali do seriálu.) Ovšem popis "Hezkého" Harryho mi ubral chuť se k této postavě ještě někdy v duchu obracet. Druhou záležitostí, za níž bych autorku kritizovala, ale která mne spíše příjemně vydráždila, než rozhořčila, byla neuzavřenost osudů "hlavního záporáka". Gabaldonová má ve zvyku všechny své dějové linky a motivy vždy na konci hezky uzavřít, ovšem tenhle konec tentokrát zůstal otevřený. Nejsem až takový znalec série, vše jsem četla 1x, a i když jsem písmenka hltala, dost věcí jsem určitě přehlédla, takže tu možná bude někdo, kdo ví, jak to dopadlo, a zda se inkriminovaná postava někde v ději v jiné knize a na jiném místě ještě neobjevila minimálně formou zmínky. (Pokud ano, napíšete mi to sím sím do SZ??) Neb jsem si kupříkladu jistá tím, že taková Nessie v hlavní sérii ještě vystupuje. Plusem pro mne naopak bylo vysvětlení, kterak Lord John k Tomu Byrdovi přišel, protože na jeho komorníka jsem narazila ve všech dalších povídkách a příbězích, v nichž John vystupuje. A protože v několika ohledem vím, co bude, potěšil mne výskyt některých dalších postav, jejichž budoucí osudy mi jsou již známy (Stubbs, Olivie, Johnova matka, mladík z Lavender House, ...). Na druhou stranu, v knize jsou zmíněny události, které Gabaldon popisuje až v Klubu pekelného ohně, který v češtině vyšel teprve nyní (Lord John a Ďáblovy ruce). Tudíž mám nyní v úmyslu sáhnout právě po "čtyřce" a Skotského vězně si nechat na konec... Na to, že kniha vznikla původně vlastně omylem, protože mělo jít jen o povídku, to nebylo špatné :-). Čtení bylo velmi příjemným zážitkem i díky dobrému překladu, který má ode mne všechny palce nahoru. (Jen ten odkaz na google ve vysvětlivkách mne pobavil.) Ve srovnání s Bratrstvem čepele (Ztracený deník) bych dala 3,5 *, jinak knize dávám poctivé čtyři hvězdičky.

Opět nevím, jak tuto knihu hodnotit. Téma znovu zajímavé, ale zvláštně pojaté. Autorka se opravdu vyžívá v dlouhých popisech všeho. Ačkoli je to oproti Cizince rozsahem ,,jednohubka”, jak už tady někdo psal, poloviční počet stránek by asi byl lepší. Ale i přesto, má zvědavost je velká, a tak si asi přečtu i další díly, tedy až za nějaký čas :) (4. 1. 21 - 760 - 2)