Je to kniha o velkém rodinném tajemství a mně se líbila. Správně napínavá, s různými zvraty a závěrem, který všechny otázky uspokojivě vysvětlí. Jak píše saez, i mně přijde, že má autorka vzestupnou tendenci. A nesmím zapomenout na obálku - opět krásná.

Na Černooké Zuzany, které doteď (i když nejdřív jsem měl opačný názor – podle toho taky vypadá můj původní komentář) hodnotím jako jeden z nejlepších thrilleru, které jsem přečetl, to rozhodně nemá (což jsem ani nečekal vzhledem k tomu, že tahle kniha vyšla v originále o tři roky dřív), ale bavila mě. Autorčin styl psaní bych poznal na míle daleko, což je něco, co ne každý autor má v malíku. Její tradiční popisy Texaské divočiny + zvláštní postavy, které jsou obvykle podezíravé, nikomu nevěří a často jsou zapojený do „zakázaných“ aktivit spojených s nadpřirozenem (tady to byly tarotové karty, v knize Papíroví duchové to bylo zas povídání s duchy) jsou na jedničku. Líbí se mi, že autorka umí být velmi osobní a vždycky dokáže čtenáři, že vztah hlavní postavy k jiné je opravdu hluboký a pokud té jiné (vedlejší) postavě kdokoliv ublíží, hlavní postava bude neskutečně trpět a hodně ji to zasáhne. Je spousta autorů (ať už jakéhokoliv žánru), od kterých vazbám mezi postavami nevěřím nebo mi jsou ukradené – s tímhle JH nemá problém. Navíc, tohle není klasická detektivka, jsou v ní často flashbacky, vzpomínky, hodně vysvětlování a popisů, a proto mě knihy od autorky baví (ale na druhou stranu chápu, proč jsou knihy „v modré“ – někdo ty popisy v detektivkách nemá rád). Všechno se vždycky dovysvětlí a dává to smysl, konce obvykle nejsou překombinované. Děj v této knize hezky plynul, kniha je čtivá, ale myslím si, že kdyby autorka pár vět nebo i odstavců odškrtala, nic by se nestalo. (Je poznat, že tohle je jedna z jejích prvních knih, takže se s hlavní postavou dostanete až na záchod nebo do sprchy a musíte řešit, jak musí uklízet binec.) Mně kniha bavila, rozzuzlení bylo hezké a epilog se tradičně povedl. Doufám, že brzy autorka napíše další knihu – už jen kvůli obálce. :P