Za mě skvělý nápad napsat životopis Kateřiny Lutherové, manželky Martina Luthera. On opustil katolické kněžství, ona katolický klášter. Ocitají se ve "zcela novém" světě a dívat se na tyto události skrze jejich soukromí je velice zajímavé. Bohužel kniha není literárně příliš dobře napsaná (ale ještě se to dá) a bohužel je autorka na můj vkus až příliš zaujatá proti katolíkům. Neboli před tím, než Luther přibil své teze na dveře kostela ve Wittenbergu, bylo vše "černé", potom naopak vše "bílé". To v mých očích knihu opět trochu srazilo. Shodou okolností jsem knihu četla ve stejném roce jako Zweigovo Svědomí proti násilí o Kalvínovi. Literárně a požitkem z četby nelze tyto dvě knihy srovnávat, ale je zajímavé srovnat si soukromý život Kalvína a Luthera. „Milost a pokoj od Boha, Otce našeho milého Pána Ježíše Krista! Milá sestro, věřím s potěšením, že spolu se mnou i s mými dětmi nesete upřímnou účast. Neboť kdo by nehodlal ve vší poctivosti litovat odchodu toho drahého muže, jímž můj milý pán bez pochyb byl? A posloužil nejen svému městu či jedné zemi, nýbrž celému světu! A právě proto jsem tolik smutná, že žal svého srdce nedokážu žádnému člověku vypovědět, a ani nevím, jak mi vlastně je. Nemohu ani jíst ani pít, a navíc ani spát. I kdybych vlastnila knížectví či císařství a o to vše přišla, netrápilo by mě to tak, jako nyní to, kdy náš Pán Bůh mně, a nejen mně, nýbrž celému světu odňal tohoto milého a vzácného muže. Když na to pomyslím, pro žal a pláč Bůh to ví! - nemohu ani mluvit ani psát, jak Vy, milá sestro, sama můžete usoudit. Wittenberg, pátek po třetí neděli postní 1546 Kateřina, vdova po panu doktorovi Martinu Lutherovi“